Vše začalo ráno, bylo krásně hnusně a nad celou naší vlastí se rozprostírala tmavá zlověstná mračna. Já vstával v 5:30, abych v 7:10 byl na magistrátu a čekal na zkoušky. Doběhl jsem pod deštníkem k magistrátu a čekal s empétrojkou v uších až budeme vpuštěni. Již za 20 minut jsme byli vpuštěni, byly nám uzmuty občanky a navrácena lejstra (rejstřík trestů a posudek od doktora, možná ještě něco...) . Upřímně řečeno byl jsem nervozní jako pes a to hlavně před testy, i když jsem je dělal na netu , přesto jsem si zrovna dvakrát nevěřil.
Již asi kolem 8:20 jsme byli zavoláni na testy, ty probíhaly na počítačích. Začali jsme zkušebním testem, abychom si vyzkoušeli ovládání a poté, se jelo na ostro. Jel jsem hezky, všechny otázky mi byly známé, ale víte jak, když člověk neudělá jízdu, tak to je vcelku normální, ale neudělat testy, to je pak pokládán za blbce. Na test bylo 30 minut, které se odpočítávaly. Já jsem test ukončil v čase 16m2s. Hodně jsem se bál, že tam budou chyby, pak jsem se odhodlal to zmáčknout, zeptalo se mě to poprvé, jestli chci skončit, ANO! Zeptalo se mě to podruhé jestli chci skončit ANO! A pro změnu se mě to i napotřetí otázalo, zda chci opravdu skončit ANO! V tu chvíli jsem byl na infarkt, těch pár sekund než se zobrazil výsledek bylo nekonečných. Ale najednou mi razilo do očí krásně zelené pole se 100% úspěšností, v tu chvíli jsem byl opravdu šťastný.
Technika, na tu jsem si věřil celkem hodně. Sice nemám praktické zkušenosti s autem, ale teoretických znalostí mám za ty 2 roky, kdy jsem s chutí hltal všechno okolo Škodovek, opravdu mnoho. Šel jsem tam s chutí a elánem v očích, řekl bych možná, že i s radostí. Vytáhl jsem si spojku a brzdy. Dokážu si sice představit i lepší témata, ale budiž. Tedy u techniky jsem obstál.
Jízdy. Krásně lilo celý den, všude bylo mokro, všechno bylo mokré,mokro bylo všude. Chtěl jsem jet s Fábií ještě s jedním kolegou, který opakoval jízdy. Ale ve 12:00 mají právo zkoušející na oběd, tak jsme si říkali v 11:40, že nás už nevezme.Ale byl to zlatý člověk, vzal nás. Nejdřív jel kolega, který to udělal, jel hezky, v pohodě. Pak jsme se přehodili a já už cítil, že jsem si měl vzít staré dobré boty, ve kterých jsem pořád jezdil.Když se k tomu přidá děšť,auto obtěžkané čtyřmi lidmi a rozjezd do kopce, tak se mi stávalo, že jsem protáčel kola. Což bylo velice nepříjemné. A samozřejmě, že jsme také nesměli obhodit chodce.Byl to dobrý komisař, který člověku řidičák dát chce, ale musí ukázat, že umí jezdit. Nezkoušel žádné chytáky ani nic podobného. No, když tu jízdu pak ten zlatý pan komisař sečetl a podtrhnul tak řekl, že rodiče budou mít jistě radost, že jim budu ničit pneumatiky, ale jedním dechem dodal, že jsem ale žádnou chybu neudělal a proto není důvod mi neudělit řidičské oprávnění. Mám tedy za týden přijít a podat si žádost. To bylo něco, na co jsem čekal přes dva roky a najednou se to stalo skutečností, nějak mi to pořád nedocházelo, ale radost jsem měl obrovskou ba nezměrnou, a už jsem se viděl v kile. Samou radostí jsem šel v tom dešti s kolegou na tramvaj a oba jsme byli velice šťastní, že to máme úspěšně za sebou.
Ale přecejen s kapkou nostalgie jsem z tramvaje sledoval okolo kroužící vozidla autoškol...
stevo.(SK) | 22. května 2008 v 20:39 |
Gratuliji k získání řidičského oprávnění.